Přidáno v úterý 24. 11. 2009
projev soudruha Jaroslava Ondráčka na mimořádném zasedání ústředního výboru KSČ 24. listopadu 1989
Soudružky a soudruzi,
bude to asi trošku neurovnané, protože to nemám napsané. Mám jenom pár takových bodíčků, ale jako havíř cítím povinnost na tomto zasedání, závažném zasedání, říci svůj názor, a nejen svůj. Říci ho nahlas, protože s některými věcmi nejsem spokojen. Možná, že je to špatné, ale řeknu to hned, nejsem spokojen s tím, co přednesl generální tajemník (s. Miloš Jakeš, pozn. red. SMKČ), protože si kladu otázku, co mám vypravovat, až přijedu domů, co mám zajišťovat. Analýza byla udělaná tak, jak ji známe, já jsem tam nic nového nenašel.
Teď bych přešel k těm věcem, které chci říci. V první řadě je nutné si uvědomit, že
sdělovací prostředky, počínaje televizí a konče Mladou frontou, má v ruce někdo jiný než naše strana. Říkám to zodpovědně
a přál bych si, aby se také odpovědní lidé brali k zodpovědnosti, protože jsme dovolili, že blbnou národ, že lidé nevědí, co mají dělat. To je samá
výzva, samý tohle tamhle, ale nikde nic. Podívejte se, mám syna, který slouží v pohotovostním pluku. Jsem na to hrdý, byl u toho zásahu, byl i u
předešlých zásahů. Samozřejmě jsem s ním telefonoval. A on mi říká, tati, my jsme neprovedli nic horšího, než jak jsme zasáhli v lednu.
Za to jsme byli tenkrát pochváleni, a dokonce si myslím, že někdo i povýšený. Dneska je za to zatracujeme. Dneska z nich
děláme gaunery a lumpy, stavíme je proti dělnické třídě, stavíme je proti Svazu mládeže. Říká mi, hele, s kým máme jít? Když soudruh
Mohorita je jednou tak, po druhé takhle.
No, vážení soudruzi, já jsem dělník. Říkal jsem mu, hele, dělnická třída vás nikdy nezradí, protože dělnickou třídu ochraňujete.
Včera jsem měl možnost vidět na státní bezpečnosti v Hradci Králové kazetu, kterou natočily západní sdělovací prostředky. Tzn.
naši přátelé v uvozovkách. Říkám, že bych se nestyděl ji dát do televize tak, jak je, protože tam není vůbec nic. Akorát to, že tam jeden
příslušník, a to je pořád brané jako detail, praští obuškem toho hajzla, který tam demonstroval. Ptám se, proč trvá celý týden, proč chceme,
abychom něco obhajovali, když nevíme co. Proč to nepustíme do televize tak, jak to bylo natočené? Proč jsme to tam nepustili? Ať celý
národ vidí, jak to je. Ať neblbneme ty mladé lidi, ať je nestavíme proti sobě.
To, co děláme, hraničí se soudností. Nemůžu pochopit, jak se s. Poledník může tak otočit. Není mi jasné, že vláda této republiky
nebo všechny tři vydají jeden den prohlášení, že souhlasí se zásahem pořádkových sil a druhý den předseda vlády s. Adamec řekne, že
se to bude prošetřovat. No a hned, aby se to nepletlo, řekne soudruh generální tajemník taky, že se to bude prošetřovat, i když předsednictvo
dalo stanovisko, že souhlasí s vyjádřením vlády.
Soudruzi, takhle se dělá politika? Já kdybych ji dělal takhle dole v organizaci, tak vezmou klacek a vyženou mě. To se na mě
nezlobte. No, a aby se tomu dala koruna, tak soudruh předseda vlády přijme ty, já to ani neumím nazvat, a mezi nima je horník Hruška, náš
zaměstnanec. Nemyslím na naší šachtě, ale v našem podniku, který vystupuje, jako že obhajuje zájmy kladenských horníků. To je 18 tisíc lidí.
Ten hajzl, s odpuštěním, že to tak říkám. Kdo mu dal právo, kdo mu dal kredit, za koho mluví? Vždyť ho nikdo nikde nevolil. Předseda vlády ho
přijme a on je dneska slavný. Proto, je to tvrdý, ale navrhuji odstoupení celého předsednictva a sekretariátu ústředního výboru strany,
protože svoji bitvu prohrály na Václaváku. Nejsou jednotní, nejsou rozhodní. Kde byli v sobotu, v neděli! Proč je zasedání
až dneska? Týden po tom a ještě na náš nátlak. Tady se chováte, jako kdyby se nic nedělo. A ono jde o hodně a o hodně moc.
Asi to nebude jednoduchý, ale měli bychom odsud odejít s nějakým jasným programem. Nemyslím na deset let, ale s programem, co budeme dělat
v nejbližším měsíci. Abychom dokázali našim lidem říci, co bude. Jestli si myslíte, že veřejnost na to nečeká, tak jste na omylu. Ta čeká, co se
bude dít. S jakou se odsud rozejdeme, co rozhodneme, jak to bude dál. Jestli se to nepovede, tak říkám zcela otevřeně, že je to začátek konce.
A smete nás to všechny a můžeme si to pak zdůvodňovat, kde chceme a jak chceme.
Ještě jednu věc. Jsem obyčejný horník, proto mi to promiňte, že nedovedu pochopit svým hornickým rozumem, jak soudruh Češka,
člen ÚV, soudruh Klíma, člen ÚV, šéfové vysokých škol, řeknou klidně do televize, že souhlasí s požadavky studentů.
No vážení, co tam dělali do včerejška? Proč s nima nediskutovali? Proč nevedli ten dialog? Oni souhlasí s tím, aby stávkovali?
No to snad není možné! Já to nedovedu pochopit! Je to normální? Lidé mi říkají, tak nám to, prosím tě, vysvětli. Jak je to? Já si
myslím, že by se vždy měl najít čas, aby se v jakékoliv hodině v posluchárně vysokoškolského studia řešily věci, které se řešit mají.
No a úplně na závěr. Myslím si, že bychom do předsednictva ústředního výboru strany měli navrhnout minimálně dva dělníky, už o tom mluvil kdysi
Tonda Mladý, na jednom zasedání. Pak se to takticky přešlo. Jak je vidět, tak je potřeba, aby i ti dělníci do toho mluvili, protože zatím jsme
ještě dělnickou stranou a myslím si, že jí budeme. No a na funkci, já to musím říct, a je to samozřejmě můj návrh - na funkci generálního
tajemníka navrhuji soudruha Lišku, vedoucího tajemníka krajského výboru, kterého vidím jako schopného, průbojného, prostě člověka,
který se nebojí jít do věcí, který, jak říkáme my havíři, je i ochoten si tu hubu rozbít. Protože jestli budeme taktizovat a budeme se
něčemu pořád vyhýbat a budeme kličkovat, tak dopadneme tak, jak v tom vedlejším našem kamarádském Polsku, Maďarsku,
NDR atd. A to náš národ nechce. My to všichni víme. My jsme tady od toho, abychom ukázali cestu, kam chceme jít. Děkuji. (Potlesk.)
Poslední hurá, CESTY, Praha 1992, s. 17 - 19
zvýrazněno L. Vejrem